Prožíváme dobu nesmírné akcelerace proudu lidského života. Je to velmi náročné. Ani únik nebo apatie nepomůže. Je třeba se s tím nějak popasovat. Ano, situace světa i lidské duše je mimořádně neklidná a potencionálně nebezpečná, jedna těžká výzva střídá druhou. Utéci nelze, není kam.   

Zkusme to tedy vzít z té lepší stránky. Došlo-li lidstvo až sem, na tuto křižovatku evoluce vědomí, pak můžeme předpokládat, že už je na tuto zkoušku dostatečně zralé. Bůh nenakládá jednotlivci ani lidstvu nic, co by nemohlo unést. Přichází-li období těžkých zkoušek, pak si můžeme být jisti, že máme v rukou všechny potřebné nástroje, abychom tyto výzvy zvládli. Jen si vzpomeňme na bolestnou cestu předešlých generací, plnou válek, chudoby a odříkání. Byla to těžká cesta, ale naši prarodiče ji museli projít. Stejně jako my neměli na vybranou.

Materiálně jsme na tom dobře, ale štěstí a klid duše nepřichází. Jako by nám něco stále bránilo užívat si plodů dobře odvedené práce. Jako by nám stále jakýsi vnitřní hlas šeptal, že se blíží hodina pravdy. A to je zneklidňující, protože všichni cítíme vlastní nedokonalost. Schází nám důvěra ve vlastní síly a schopnosti. Také moc nevěříme na smysluplnost všeho přírodního a lidského dění. Tato kotva důvěry nám schází, a to je jedna z příčin naší vnitřní rozervanosti.  

Tou hlavní příčinou chaosu dnešního světa je ale něco jiného. Je to nedostatek soucitu. Lidstvo musí v tomto ohledu učinit zásadní krok, máme zde velké rezervy. Člověk neumí milovat aktivní láskou toho, koho nezná. Ale soucítit lze s každým. Soucit je klíčem, který otevírá brány do nebes.

Otevření srdce – to je úkol pro současné lidstvo. To je jediný způsob uzdravení. S otevřeným srdcem člověk vnímá a soudí svět zcela jinak, než když žije v zajetí strachu. Pokud chcete této své misi jít naproti, můžete si přečíst kapitolu Hara linie a Grál z připravované knihy „Slunce“. Jsou tam cvičení, která Vám v této věci mohou pomoci.

Přeji Vám dobrý rok 2025.  

Co to znamená?

Znamená to následující: Jsou-li splněny veškeré podmínky pro projevení se určité věci nebo děje na astrální rovině, pak tento děj MUSÍ nastat ve fyzickém světě. Nemůže se neprojevit. Jinými slovy: Vše se děje s naprostou nutností, pokud jsou splněny dané podmínky. A když už se něco stalo, pak se to muselo stát, a nebylo to tak, že to sice nastalo, ale také se nemuselo státi vůbec nic. To jen my to obvykle takto podvědomě vnímáme.

Porozumění této myšlence má výrazný dopad na naše prožívání strachu. Strach a obavy obvykle operují na nevědomé úrovni právě s nejistotou ve vztahu k budoucí době. Bojíme se budoucích dějů v marné naději, že snad nenastanou. Tyto pocity nepomáhají, naopak, negativní emoce obav riziko manifestace zvyšují, protože emoce jsou součástí astrálního světa. Překročí-li tyto negativní emoce určitý kritický práh, dochází k projevení ve vnějším světě.

Co tedy můžeme udělat pro to, aby se neuskutečňovalo to, čeho se obáváme? Odevzdat se vnitřnímu vedení s důvěrou a pokorou. Nevzdávat se, nerezignovat, jen netvořit na základě strachu. Neboť strach je neuvěřitelně tvůrčí.

Buďme tvůrčí v pozitivním smyslu slova. Veškerá lidská činnost má kreativní povahu, ale ne každá kreativní činnost vede k něčemu dobrému. Vyvarujme se tvoření, které vychází ze strachu, neboť tím jen zvyšujeme napětí ve vnitřních světech.

Člověk je úžasná, božská bytost. Na jeho svobodné vůli záleží, chce-li žít ve klamu a iluzi, nebo v pravdě vůči sobě samému.

Kdo jde cestou lásky a pravdy, nikdy neztratí sám sebe. Občas může zabloudit, ale to k životu patří.