Kristus – sluneční král
Řekli jsme si několik slov o kosmickém dobru, jak řečtí zasvěcenci nazývali ducha slunce. Nyní musíme postoupit o krok dál, a zeptat se přímo: Kdo je tímto vládcem slunce?
V každé lidské bytosti je Boží jiskra, je i v každé buňce vašeho těla. Je to vaše esence. V pravdivém poznání, kdo jste, se skrývá váš uzdravovatel, který vládne veškerou tvůrčí silou vesmíru. Léčitel ve vás je nazván podle Slova Božího.
Slovo Boží vytváří esenci lidství. Slovo Boží je zároveň léčitelem naší duše. Jeho světlo má čarovnou moc vést naše kroky zpátky k Němu. On v nás staví most mezi vnější osobností a Jím samým. Kdo se odevzdá světlu Logu v sobě, nalezne dříve či později svou ztracenou duši. Rozhoří se jeho pohaslá paměť, touha po sjednocení prostoupí jeho život. Je-li Slovo Boží jiskrou každé buňky našeho těla, jak říká Heyoan, a všechny fyzické buňky světa vycházejí ze slunce, znamená to jediné, Božský Logos je zároveň esencí slunce. V našem vesmíru je jeho vtělením Kristus, sluneční král.
Rudolf Steiner nenechává v této věci nikoho na pochybách:[1]
To, co dnes rozvíjejí materialistické kosmologie, to je čirá fantastika. Tak si ve starých dobách člověk slunce nepředstavoval – jako plynovou kouli, která pluje kdesi v prostoru. Slunce bylo vnímáno jako duchovní bytost. Tím je také ještě dnes pro skutečného pozorovatele vesmíru: Duchovní bytost, jež se pouze zevně prezentuje způsobem, jakým oko může slunce vnímat. A tuto centrální duchovní bytost pociťovalo starší lidstvo sjednocenou s Kristem. Staří poukazovali na slunce, když mluvili o Kristu.
Moudří tušili, co vysocí adepti mystérií nahlíželi: Je-li náš svět vyzářen ze slunce, vyšla-li kdysi země z mateřského slunečního lůna, pak to znamená, že vládce slunce bude zároveň esencí nejen země, ale všeho, co žije v její náruči. I člověk je bytostnou součástí zemské skutečnosti. Svým tělem obývá fyzickou zemi, jeho éterné tělo je částí éterného těla země, jeho emocionální tělo je vetkáno do emocionální aurické vrstvy země, a nakonec i lidské zevní já kmitá na vibrační úrovni mentálního těla země (kolektivního vědomí lidstva). Při narození jsou sestupující duši pozemská těla propůjčena, zatímco na cestě zpět do astrální oblasti navrací člověk své tělo fyzické zemi a tři vyšší energetická těla příslušným rovinám zemské aury.[2]
Sluneční král vládne slunci i lidské duši. Světlo života, které bylo na počátku, je esencí lidství, na niž jsme pozapomněli, je to ono bytostné jádro, k němuž směřujeme úsilím po vlastním zušlechtění.
Kristus byl s člověkem od počátku časů:[3]
Co mohl pociťovat ten, kdo tehdy stál blízko tajemstvím křesťanství v oněch prvních křesťanských stoletích? Možná cítil něco takového: Kristův duch vše proniká a vetkává se do světa, jenž se nám projevuje prostřednictvím smyslů a lidského ducha. Tento Kristův duch se projevil v pradávné minulosti Mojžíšovi, jemu zazněl jako tajemství lidského já, tak jako nám zní ozvěnou, necháme-li zaznít v naší duši symbolické zvuky u vánočního stromku, zvuk IAO – alfa a omega, před nimi kladené I. Tak nějak to asi znělo v duši Mojžíše, kdy se mu v ohnivém trnovém keři zjevil duch Krista.
Rudolf Steiner připomněl v den zimního slunovratu roku 1911 svým posluchačům událost, jež se odehrála kdysi v zemi midjánské, na hoře Choréb, kdy Mojžíše oslovil hlas Boží. Keř hořel, aniž by byl plamenem stravován.
I řekl Bůh Mojžíšovi: JSEM, KTERÝŽ JSEM.[4]
Jediná bytost v celé sluneční soustavě může takto promluvit. Jediná bytost může říci JÁ JSEM s absolutní plností významu tohoto slova. Všechny ostatní bytosti mohou říci já jsem pouze v odvozeném smyslu, neboť vstoupily do bytí skrze Něho a díky Němu. Jen ten, kdo je sebevědomím světa má právo říci JÁ JSEM. Pro všechny ostatní duše platí Pavlovo: S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.[5]
Nikoli já jsem, ale Kristus JE ve mně. Ovšem i člověk může vpravdě prohlásit já jsem, pokud dosáhl znovusjednocení se svou hvězdou jádra, pokud nahlédl, že v nitru jeho duše vládne Syn Boží.
[1] GA: 207, s. 183
[2] R. Steiner byl přesvědčen, že během spánku zůstává „dole v těle“ pouze tělo fyzické a éterné, zatímco tělo emocionální a mentální vystupuje nahoru do kosmické oblasti. Dnes je na půdě duchovní vědy tato spirituální otázka díky vyššímu smyslovému vnímání B. A. Brennan dostatečně projasněna. Během hlubokého spánku vystupuje z lidského těla tzv. astrální tělo (Steinerova Bewusstseinsseele) a vyšší složky duše. Ve fyzickém těle zůstávají ostatní složky náležející k pozemskému plánu lidské bytosti (éterné tělo, emocionální tělo, mentální tělo). Má-li lidská duše možnost navštěvovat vysoké oblasti duchovního světa, pak je to možné jen díky tomu, že sama disponuje energetickými těly, jež jsou s těmito vyššími rovinami vibračně kompatibilní.
[3] GA: 127, s. 227, Weihnachten – Ein Inspirationsfest, Berlín, 21. 12. 1911
[4] Exodus 3,14, překlad Bible kralická. I řekl Bůh Mojžíšovi: JSEM, KTERÝŽ JSEM. Řekl dále: Takto díš synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám.
וַיֹּאמֶר אֱלֹהִים אֶל-מֹשֶׁה, אֶהְיֶה אֲשֶׁר אֶהְיֶה; וַיֹּאמֶר, כֹּה תֹאמַר לִבְנֵי יִשְׂרָאֵל, אֶהְיֶה, שְׁלָחַנִי אֲלֵיכֶם.
Va jomer Elohim el Moše, ehje ašer ehje, va jomer, ko tomar livné Jisrael, ehje šǝlachani aléchem. Doslova: I řekl Elohim Mojžíšovi, jsem, který jsem, a řekl: Tak promluvíš k synům Izraele, Ehje mě poslal k vám.
[5] Galatským 2, 19-20, překlad Bible kralická. Χριστῷ συνεσταυρωμαι· ζῶ δὲ οὐκέτι ἐγώ, ζῇ δὲ ἐν ἐμοὶ Χριστός·
Obrázek: https://en.wikipedia.org/wiki/Ghent_Altarpiece#/media/File:Retable_de_l’Agneau_mystique_(2).jpg