Mímirův strom – nositel vědomí Já
Strom světa Yggdrasil vyrůstá z vod Božího vědomí (tři prameny pod jeho kořeny).[1]V tomto smyslu je nebeský strom obrazem Slova-Logu vycházejícího z Boží mysli, a tím samotného Krista. Jakkoli to zní nezvykle, v kontextu mythické symboliky dává smysl: Čím více se člověk noří do proudů mythického vědomí, tím více si uvědomuje, že všechny motivy, obrazy i bytosti projevující se na tomto stupni evoluce lidského ducha, nejsou v konečném důsledku ničím jiným než poukazem na příchod vyšší formy vědomí, ztělesněné mocí Krista. Každý bůh mythu je předobrazem určitého rozměru Kristovy osobnosti, je aspektem Slunečního krále.[2] Tím není řečeno, že by tito staří bohové neexistovali, nebo že by byli pouze psychickými silami lidské duše. To jistě také jsou, ovšem podobně jako Bůh má svůj imanentní a transcendentní rozměr, je sám ve své jedinosti a zároveň rozptýlen do všeho stvoření, tak i veškeré bytosti kosmu – jakkoli jsou aspektem je zahrnující vyšší moci, si zároveň ponechávají jedinečný ráz své osobnosti. Veškeré stvoření má osobní i neosobní rozměr. Jakákoli bytost, jež dosáhla sebevědomí – uvědomění já – je nejen součástí nekonečného kosmického proudu jediné síly, ale též individuální bytostí na cestě vývoje.
Nositelem vědomí já[3] v člověku je duch – božská všeobjímající jiskra, esence jádra, vnitřní hvězda, jež ukrývá veškeré naše zkušenosti nashromážděné v procesu evoluce duše.
Tam sídlí i naše paměť. Pokud jde o zevní vědomí, já všedního dne, pak tento aspekt sebereflexe je otiskem onoho vyššího já. Vnější ego neboli mentální tělo je vázané na tělesné smysly, vychází z předmětu. Ve chvíli, kdy tělesné smysly umírají, se tomuto vědomí přestane dostávat empirické látky, a ono samo odchází, přesněji rozpouští se v příslušné energetické dimenzi zemské aury. To platí pro člověka – mikrokosmos. Pokud jde o makrokosmos – nositelem vědomí já v něm je vysoká duchovní bytost, Kristus. Skrze Kristovo vědomí si sluneční soustava uvědomuje sebe samu. Sluneční král je sebevědomím kosmu. Jak nahoře, tak dole, říkávali staří. Člověk není jen malým vesmírem, mikrokosmem, ale též malým slovem, mikrologem. Proto je Kristus – Logos vědomím já i v lidské duši. Syn člověka vládne naší hvězdě jádra, věčnému duchu. Vždy, když vyslovíme JÁ JSEM s neomezenou plností věčnosti, tak se v nás rozezvučí struna samotného vládce božských Elohim. Lidská duše je chrámem Božím,[4]v němž sídlí světlo světa.
Také se mu říká Mimirův strom – Mímameidr.
Obrázek zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/441141725990166808/.
[2] Každý žák tajného zasvěcení byl poučen, že severský svět bohů bude vystřídán křesťanstvím. Celé Wotanovo působení je přípravou na přicházející křesťanství. Tady na severu zůstaly a usadily se některé kmeny Atlanťanů během jejich putování směrem k poušti Gobi. R. Steiner, Richard Wagner im Lichte der Geisteswissenschaft, přednáška 1. Berlín, 28.3.1905.
[3] Takto to vypráví germánská sága. Říká: Nový člověk v novém světě se podobá stromu, jasanu, jenž má tři kořeny. První kořen vede do Niflheimu, do temné ledové prazemě. Uprostřed Niflheimu byla nevyčerpatelná studna Hwergelmir; z ní vytéká dvanáct řek, jež se rozlévají do celého světa. Druhý kořen byl u studny sudiček Urd, Verdhandi a Skuld; ty sedí u jejích břehů a předou vlákno života. Třetí kořen vede k studni Mimira. Yggdrasil se říkalo jasanu světa, v němž se koncentrovaly síly světa. Člověk je zpodobněn v tom okamžiku, kdy si uvědomí své já, kdy z jeho nitra se vydere zvuk slova „já“. „Yggdrasil“ je tolik jako „nositel já“. Nositel já je tento strom. „Ygg“ je „já“ a „drasil“ je stejný kmen slova jako „tragen-nosit“. R. Steiner, Mythen und Sagen, Okkulte Zeichen und Symbole, přednáška Berlín, 7. října 1907, s. 26
Etymologie slova Yggdrasil: ze starosev. yggr hrůza, strach, jedno z Ódinových jmen, a drasill kůň, což souvisí s drag-a, koněm vláčený náklad, břemeno, drag-i břímě, nositel (tragen). Yggdrasil byl proto nazýván koněm hrozivého, tedy koněm Ódina. Strom je v tomto smyslu nositelem Ódina.
Ygg je též součástí starosev. slova Ygg-jung-r „král, kníže, potomek boží“ (Gerhard Köbler: Altnordisches Wörterbuch. 2. Auflage, 2003). Yggdrasil může být takto chápán jako „nositel potomka božího“. Takovým potomkem božím je lidské já.
https://anthrowiki.at/Yggdrasil
[4] Kristus sám musí ožít v lidském já. Proto se ve střední Evropě (v němčině) postupně ve vývoji prosadil sklon akcentovat ono JÁ, v žádném jiném evropském jazyku to není tak silné. A já (Ich) je I – CH. Jako mocný symbol v intimní součinnosti toho, co může být lidské mysli nejsvětější s touto myslí samotnou, stojí ono středoevropské: Ich = I-CH – Jesus Christus! Ježíš Kristus je zároveň lidským já. Tak působí duch národa, tak inspiruje lidi, aby vyjádřili charakteristickými slovy to, co zůstává skrytou skutečností. R. Steiner, Vídeň 9. května 1915, Das Geheimnis des Todes, Der Krieg, ein Krankheitsprozeß – Mitteleuropa und der slawische Osten – Die Toten als Helfer des Menschheitsfortschrittes, s. 193
První křesťanský zasvěcenec Evropy, Ulfilas, to sám vložil do němčiny, že člověk nalezl v jazyce ono ICH. Jiné jazyky vyjadřují vztah k JÁ prostřednictvím konkrétních slovesných forem, například latinské „amo“, ale v němčině je třeba přidat to Ich. Ich je: J. Ch. = Jesus Christus. To bylo úmyslně vloženo do němčiny, nejedná se o náhodu. Byli to zasvěcenci, kdo vytvářel jazyk. R. Steiner, Grundelemente der Esoterik,
Berlín, 27. září 1905, s. 29.