Uppsala
Adam z Brém: Wodan – id est furor
Wotan – to je zuřivost. O Ódinově entusiasmu a vášnivosti již byla řeč. Snorri Sturluson ve druhé kapitole Ságy o Ynglinzích říká, že Ódin byl skvělý válečník, jenž vedl mnoho bitev a nikdy nebyl poražen. Nyní si poslechněme popis chrámu v Uppsale v podání historika 11. stol. Adama[1] z Brém:
V tomto chrámu, jenž celý byl vyzdoben zlatem, lid uctívá trojici božských soch, tam nejmocnější z nich, Thor, ve středu komnaty má trůn, po stranách sedí Wodan a Fricco. Jejich vlastnosti jsou následující: Thor, říkají, dohlíží nad vzduchem, jenž ovládá hrom a blesk, větry a deště, jasné počasí i plodiny země. Dalším je Wotan, to je zuřivost, válčí a dodává lidem odvahu proti nepřátelům. Třetím je Fricco, ten obdarovává smrtelníky mírem a radostí. Jeho socha je ztvárněna s nesmírně velkým fallem. Wotan je vyobrazen v plné zbroji, podobně jako u nás Mars, Thor třímá žezlo stejně jako Jupiter. A ve skutečnosti uctívají bohy, kteří byli kdysi lidmi, nesmrtelnost jim přisoudili pro jejich mimořádné činy.
Adam dále zmiňuje slavnost, která se koná v Upssale jednou za devět let:
Průběh rituální slavnosti je následující: ze všech živých bytostí mužského pohlaví, vždy devět hlav je obětováno, touto krví jsou usmiřováni bohové. Takový je tam obyčej. Jejich těla jsou navěšena na stromy v háji okolo chrámu. Ten háj je vskutku lidem tak posvátný, že jednotlivé stromy díky smrti a rozkladu obětovaných jsou považovány za božské. Tam visí dokonce psi a koně spolu s lidmi. Jeden křesťan mi vyprávěl, že tam viděl 72 porůznu zavěšených těl.
Adam v poznámkách ke svému textu zmiňuje obrovský strom rostoucí v chrámovém háji, obětní studnu, i jakýsi zlatý řetěz, jenž obepínal chrámové zdi. Tyto věty mají pro symbolické zkoumání nesmírnou hodnotu.[2]
Blízko onoho chrámu je obrovský strom s široce rozložitými větvemi, stále zelený, v zimě i létě. Nikdo neví, jakého je druhu. Je tam také pramen, kde pohané konají obětní obřady tak, že do něj vrhnou živého člověka. Pokud se nevynoří, vyplní se přání lidu.
Zlatý řetěz obepíná dokola chrám, visí nad štítem budovy. Zdáli vysílá mocnou zlatou zář vstříc příchozím, neboť tato svatyně je umístěna na planině dokola obklopené horami, takže je jakýmsi amfiteátrem.[3]
Devět dní tímto způsobem probíhají tyto obřady; a v průběhu každého dne obětují jednoho člověka spolu s ostatními živými tvory, takže za devět dní je obětováno celkem 72 živých bytostí. Tyto rituály se konají okolo jarní rovnodennosti.
Skutečnost, že tyto krvavé rituály byly spojeny s lidskými obětmi, nelze zpochybnit.[4]
Zároveň vnímáme extrémní degradaci mysticko-mythické spirituality, tedy hluboké zneužití archetypální symboliky za účelem manipulace a ovlivňování lidí skrze strach. Černá mystika krve a záhuba jedinečnosti. Ve světle této temné tradice dává smysl poukázání Carla Gustava Junga na spojitost mezi nástupem národního socialismu a probuzením Wotana.[5]
Přejděme nyní k mythickému kontextu. Mohutný strom poblíž chrámu je připomenutím stromu světa, Yggdrasilu. Kdo je to Yggdrasil? Moderní řečí bychom mohli říci, že kosmický jasan je jakýmsi vesmírným internetem, neviditelnou pavoučí sítí, jež proniká vším stvořením a svou vibrační úrovní překonává dimenze bytí z něho vycházející. Jednotlivé světy jsou pak něčím, co je podobno kapkám vody uchyceným na této síti.
[1] Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum, 4/26, 27
In hoc templo, quod totum ex auro paratum est, statuas trium deorum veneratur populus, ita ut potentissimus eorum Thor in medio solium habeat triclinio; hinc et inde locum possident Wodan et Fricco. Quorum significationes eiusmodi sunt: ‚Thor‘, inquiunt, ‚praesidet in aere, qui tonitrus et fulmina, ventos ymbresque, serena et fruges gubernat. Alter Wodan, id est furor, bella gerit, hominique ministrat virtutem contra inimicos. Tertius est Fricco, pacem voluptatemque largiens mortalibus‘. Cuius etiam simulacrum fingunt cum ingenti priapo. Wodanem vero sculpunt armatum, sicut nostri Martem solent; Thor autem cum sceptro Iovem simulare videtur. Colunt et deos ex hominibus factos, quos pro ingentibus factis immortalitate donant,
Sacrificium itaque tale est. Ex omni animante, quod masculinum est, novem capita offeruntur, quorum sanguine deos placari mos est. Corpora autem suspenduntur in lucum, qui proximus est templo. Is enim lucus tam sacer est gentilibus, ut singulae arbores eius ex morte vel tabo immolatorum divinae credantur. Ibi etiam canes et equi pendent cum hominibus, quorum corpora mixtim suspensa narravit mihi aliquis christianorum 72 vidisse.
[2] Scholium 134. Prope illud templum est arbor maxima late ramos extendens, semper viridis in hieme et aestate; cuius illa generis sit, nemo scit. Ibi etiam est fons, ubi sacrificia paganorum solent exerceri et homo vivus immergi. Qui dum non invenitur, ratum erit votum populi.
Schol. 135. Catena aurea templum illud circumdat pendens supra domus fastigia, lateque rutilans advenientibus, eo quod ipsum delubrum in planitie situm montes in circuitu habeat positos ad instar theatri.
Schol. 137. Novem diebus commessationes et eiusmodi sacrificia celebrantur; unaquaque die offerunt hominem unum cum ceteris animalibus, ita ut per novem dies 72 fiant animalia quae offeruntur. Hoc sacrificium fit circa aequinoctium vernale.
Dřevořezba chrámu v Upsalle s charakteristickými prvky – strom, studna, řetěz. Olaus Magnus, Historia de Gentibus Septentrionalibus (1555). Obrázek zdroj: https://throwbackthorsday.wordpress.com/tag/uppsala-temple/.
[4] Bohu Thorovi byl obětován nejen dobytek, ale také lidé. Dudo lib. 1 Histor. Norm., Arnkiel p. 126. Bohu války Othinovi či Wodenovi byli obětováni zajatci v době války, v časech míru pak otroci. Bangius I. 5. Hist. Eccles. Sueo-Goth kap. 15, Arnkiel p. 127. Zastávali názor, že nejvyšší božstvo nelze ničím usmířit lépe než lidskou krví. Olaus M. 1.3, kap. 3, Arnkiel p. 127.
[5] Co je však více než zvláštní – do jisté míry opravdu pikantní – že starověký bůh bouře a zuřivosti,
dlouho nehybný Wotan, procitá jako vyhaslý vulkán k nové činnosti v civilizované zemi, o které se
dlouho myslelo, že středověk přerostla. Vidíme ho ožívat v německém hnutí mládeže, a hned na
počátku byla na počest jeho vzkříšení prolita krev několika ovcí. Vyzbrojeni batohem a loutnou byli
vidět blonďatí mladíci a někdy i dívky jako nepokojní poutníci na každé silnici od Severního mysu až
po Sicílii, věrní stoupenci putujícího boha. Později, ke konci Výmarské republiky, toulavou roli
převzaly tisíce nezaměstnaných, které bylo možno potkat všude na jejich cestě bez cíle. Do roku 1933
již neputovali, ale pochodovali po stovkách tisíců. Hitlerovské hnutí doslova postavilo celé Německo
na nohy, od pětiletých po veterány, a předvedlo podívanou, kdy národ táhl z jednoho místa na druhé.
Poutník Wotan byl v pohybu. Byl viditelný, vypadal spíše ostýchavě v modlitebně sekty prostého lidu
v severním Německu, oblečen jako Kristus na bílém koni. Nevím, zda si tito lidé uvědomovali dávnou
spojitost Wotana s postavami Krista a Dionýsa, není to však příliš pravděpodobné.
Wotan je nepokojný poutník, který působí neklid a podněcuje svár, dnes zde, zítra jinde, a magicky
působí. Křesťanství z něj záhy udělalo ďábla a přežíval jen v zanikajících místních tradicích jako
přízračný lovec, který býval vídán se svou družinou, mihotající se jako bludička rozbouřenou nocí.
Vskutku se odvažuji ke kacířské myšlence, že nevyzpytatelné hlubiny
Wotanova charakteru vysvětlují nacionální socialismus lépe než všechny tři racionální faktory
dohromady. Není pochyby, že každý z těchto faktorů vysvětluje důležitý aspekt toho, co se děje v
Německu, avšak Wotan vysvětluje ještě více. Zvláště osvětluje obecný fenomén, který je tak cizí
každému, kdo není Němec, že zůstává nepochopitelný i po hluboké úvaze.
Možná můžeme tento obecný fenomén označit jako Ergriffenheit – stav zachvácení či posednutí.
Výraz postuluje nejen Ergriffener (kdo je zachvácen), ale i Ergreifer (kdo zachvacuje). Wotan je
Ergreifer lidí, a pokud si někdo nepřeje zbožšťovat Hitlera – což se ve skutečnosti vlastně děje – je
Wotan jediným vysvětlením. Je pravda, že Wotan sdílí tuto přednost se svým bratrancem Dionýsem,
avšak ten se zdá uplatňovat vliv hlavně na ženy. Maenády byly jakýmisi ženskými údernými
jednotkami a dle zpráv z mýtů byly dost nebezpečné. Wotan se omezoval na berserky, kteří nalezli své
povolání jakožto černokošiláči mýtických králů. Poprvé vyšlo jako WOTAN, Neue Schweizer Rundschau (Curych, březen, 1936), 657-69, překlad Wolf. WOTAN Carl Gustav Jung sarmatia.files.wordpress.com
Obrázek: https://throwbackthorsday.wordpress.com/tag/uppsala-temple/.